Jdi na obsah Jdi na menu

Historie stanice v Pusté Rybné

31. 7. 2008

Počátkem založení baptistického společenství v Pusté Rybné bylo obrácení dvou mladých bratří z pustorybenského sboru Českobratrské církve evangelické  – Josefa Fajmona a Františka Karáska. Tito přátelé se po návratu z 1. světové války v roce 1919 zúčastnili sjezdu evangelické mládeže v Krouně u Skutče. Zde byli osloveni prostřednictvím kazatele z Armády spásy, prožili duchovní obrácení a pod vedením vzácného křesťana – tehdejšího pustorybenského faráře Bohumila Bašteckého – se ujali nejprve vedení nedělní školy při zdejším evangelickém sboru, později pak vedení sdružení mládeže.

 

V roce 1922 se bratr Fajmon  (již jako ženatý) poprvé v církevním časopise „Nový lid“ dočetl o křtu dospělých lidí. Tato otázka ho zaměstnávala ještě intenzivněji o rok později, kdy se narodil jeho první syn. Jelikož nenašel biblické opodstatnění pro křest nemluvňat, nedal jej pokřtít. Od faráře Bašteckého se poprvé dozvěděl o existenci baptistů.

 

V roce 1928 pořádala „Snaha“ v Bučině u Fikejzů mezidenominační shromáždění, kterého se účastnili bratři František Karásek a Josef Fajmon z Pusté Rybné a Josef Pantůček z Telecího. Zde se bratři poprvé setkali s bratrem kazatelem Mikulenčákem, kterého hned pozvali do Rybné, kde také proběhlo ekumenické setkání na volném prostranství před evangelickým kostelem.  Na Silvestra 1928 navštívili bratr Fajmon a sestra Karásková poprvé bratry a sestry ve Vysokém Mýtě.

 

Spolupráce mezi některými evangelickými rodinami z Pusté Rybné a vysokomýtským sborem baptistů pokračovala i přes značnou nelibost tehdejšího evangelického faráře Kadlece z Telecího.

 

V roce 1929 vznikla stanice církve Bratrské jednoty baptistů v Pusté Rybné a bylo pokřtěno ponořením  10 prvních členů: Josef a Antonie Fajmonovi, Anna a František Karáskovi, Antonie a František Pantůčkovi, Josefa a Stanislav Burešovi, Josefa Havlíková a Josefa Skřivánková.

 

Laičtí bratři kazatelé – br. Fajmon a br. Karásek se snažili pracovat i v okolních vesnicích (Jedlová, Kamenec, Telecí, Křižánky, Daňkovice, Krásné, Líšné). 

 

V roce 1930 započala tradice tzv. „zájezdů do Pusté Rybné“, při kterých se scházeli pravidelně první červencovou neděli (k připomenutí výročí upálení Mistra Jana Husa) bratři a sestry z Pusté Rybné a vysokomýtského sboru, později se účastnili i sousední a spřátelené sbory.  Nejprve se tyto sváteční bohoslužby konaly na zahradě u Pantůčkových na Damašku, později na zahradě chalupy Karáskových.  Zájezdy byly přerušeny pouze v době nacistické okupace, kdy platil zákaz shromažďování mimo prostory modlitebny. S touto přestávkou pokračují každoročně až do dnešních dnů, jen se změnilo místo konání – přesunuly se do modlitebny a jejího bezprostředního okolí.   

 

Od roku 1939 se v Pusté Rybné scházeli bratři a sestry v rodině Karáskových na Damašku 1. a 3. neděli v měsíci, 2. a 4. neděli se účastnili shromáždění Jednoty v rodině Burešových na Damašku. Shromáždění bývala i v jiných rodinách. V rodině Fajmonových  se konala nedělní škola pod vedením bratra Josefa Fajmona 

 

Významným mezníkem pro naše společenství byl rok 1969, kdy začala stavba pustorybenské modlitebny. Veškeré práce byly prováděny zdarma a to díky velké obětavosti bratří i sester nejen z pustorybenské stanice a vysokomýtského sboru, ale i ze sborů ostatních. Bratři se podíleli brigádnickou prací na stavbě, sestry zajišťovaly stravování i ubytování pro brigádníky. Hodnota materiálu na stavbu modlitebny byla vyčíslena částkou 250 tisíc korun. Slavnostní otevření modlitebny proběhlo 11. června 1972 za účasti mnoha hostů. Hudbou sloužil vysokomýtský tamburáš pod vedením bratra Jaromíra Švece, rybenská mládež, slovem sloužili mimo jiné bratři kazatelé Novák, Stanislav Švec, Mikulenčák, Tomeš, Průša či bratr farář Plecháček. Shromáždění bylo vděčným vyjádřením radosti nad dokončeným společným dílem.

 

V roce 1980 sestra Karásková prodala svou chalupu na Damašku brněnskému sboru BJB. Po desetileté odmlce tak opět začaly o letních prázdninách navštěvovat Pustou Rybnou rodiny, děti i mládežníci z různých sborů, převážně však ze sboru brněnského. Tato milá tradice má své pokračování dodnes, a tak, zatímco většina sborů se přes léto spíše vylidňuje, naše letní společná shromáždění bývají plná a pestrá.

 

V osmdesátých letech končí v Pusté Rybné činnost nedělní školy, kterou po celou dobu od vzniku stanice vedl bratr Josef Fajmon. Posledními jeho žáky byla jeho pravnoučata.

 

Po ukončení laické kazatelské služby bratra Josefa Fajmona se ujímají služby další bratři z pustorybenské stanice: Bohumil Fajmon, Václav Kašpar, Mojmír Drábek, Antonín Fajmon ml., v poslední době bratři Pavel Fajmon a Jaromír Kašpar.

 

Náhledy fotografií ze složky Z naší historie